Včera jsem se ke konci své session horkotěžko dohrabal na final table 2,20$ 6-max turnaje. Jednotlivé levely trvaly deset minut, z počátečních 950 hráčů nás u stolu sedělo posledních sedm přeživších a přede mnou leželo relativně solidních 18 blindů. Payouts nebyly nic vyloženě světoborného.

Výherce si pro sebe urve 2000kč a stoupenec místa druhého zhruba 1200kč. Další výhry upřímně nestály za zmínku. Sem bych rád vložil malou vsuvku — Nikdy jsem nepochopil, proč si lidé navzájem negratulují ke svým umístěním pod stupni vítězů. Toto platí zejména v pokeru. Pokud je hráč konzistentní, za svou kariéru nasbírá mnoho dvacátých, sedmých, třináctých nebo třeba stých umístění, které sice individuálně neznamenají mnoho, naopak se často cítíme, jakože nám final table proklouzl otevřenou dlaní, každopádně ve výsledku, za mnoho let usilovného hraní, se všechna tato marginální umístění sečtou a jejich přínos nebude vůbec k smíchu.

Počínání na final table

Každopádně zpět k mému turnaji. Na začátku final table akce jsem stál coby 7/7. Dříve tento týden jsem byl v přesně stejné pozici. Stejný turnaj, stejný final table, dokonce i obdobná stack size. Vlastní chybou jsem pak i jako sedmý vypadl a ze session si odnesl asi 20$. Stejný sled událostí jsem nechtěl opakovat a usilovně se snažil z hlavy vydolovat vše, co jsem poslední dobou studoval. Pot odds, impled odds i mojí shortstack strategii.

Situace se vyvíjela vcelku fajn. Asi po hodině intenzivního microstakes souboje jsem si polepšil zhruba na 37 blindů a u stolu jsme zbývali poslední tři. Na první průběžné příčce, na trůnu z téměř dvou set blindů seděl německý hráč s velice gamblerskými pudy. Očividně se nebál riskovat a -EV hra mu činila radost. Ke svému stacku přišel double knockoutem, kdy se rozhodl celé své jmění investovat do preflop all-inu s A2s proti dvěma solidním hráčům. Na flopu se objevil flush a zbytek vysvětlovat nemusím. Prostě microstakes.

Druhý můj oponent byl také Němec. 50 blindů a na profilovce při “trouble-vyhlížející” karikatuře Angely Merkelové. Celý dosavadní final table jsem ho pokoutně sledoval. Skvěle se přizpůsoboval dění na stole. Pokud si to situace vyžadovala, uměl zůstat pasivní a naopak velice sebejistě zneužíval chyb svých oponentů. ICM mu nebylo cizí, což je v microstakes nezvyklý úkaz naznačující, že tohle není jeho první final table a nejspíše ani poslední. Snažil jsem se proti němu hrát více opatrně a jaksi konzervativně. Naopak s Němcem číslo jedna jsem zápasil v tolika potech, kolik se mi jich jen nabídlo.

Vyhodnocení situace

Nebudu vám lhát, po asi hodině hraní mi bylo vcelku jasné, že druhý Němec je mnohem lepší hráč, než jsem já. Zkušenější, znalejší, klidnější a tak dále. Jediný způsob, jak turnaj vyhrát bylo a) štěstí b) zneužívat chyb Němce jedna, vybudovat si stack a ideálně omezit kontakt s Němcem dva dokud nedojde na heads-up + trocha toho štěstí z bodu a.

Celkem už jsem hrál jen poslední dva stoly, sice náš final table a Limit 20$ cash game pokerové hry s názvem Badugi, ve které se toho za celý večer moc nedělo. Prostoru jsem tedy měl na plné soustředění habaděj.

Prostoru však nebylo mnoho, jelikož jsem, nutno podotknout že opět vlastní chybou, z turnaje vyletěl. Třetí příčka je umístění obstojné a výhra byla v poměru k buy-inu také uspokojivá. Celkově to byla úspěšná pokerová session, během které jsem se mnoho naučil. Taková, jejíž výsledek bych rád opakoval. Jenže jak na to?

Analýza úspěchu v pokeru.

Už od malička donekonečna slýcháme nekonečně rozmanité verze fráze “chybama se člověk učí.” Což je sice strašně fajn a dozajista pravdivé, každopádně stejně mnoho se toho můžeme naučit i z našich úspěchů. Zejména pak v pokeru, kde drtivá většina našich turnajových pokusů skončí buď v mínusu či úspěchem pouze drobným. Naopak úspěchy velké jsou vždy okořeněny trochou štěstí. Sérií vyhraných 50/50 a chvílemi, kdy se zdá, že je pro nás snad nemožné prohrát jedinou ruku. Je pravda, že k výhře v MTT turnaji je krom brilantní pokerové strategie potřeba i nějaké to štěstí. Pro silné emoce pak je jednoduché přehlédnout ty zkušenosti, které by nám mohly dopomoct úspěšný turnajový run opakovat.

Toto vidím jako jeden ze způsobů, jak se v pokeru dlouhodobě zlepšovat rychleji než má konkurence. K smrti analyzovat nejen mé chyby — a že jich je hromada — ale i mé větší či menší sukcesy. Dřív, než se dostaneme k jednotlivým bodům, rád bych připomněl, že nejsem žádný life-coach, psycholog a zatím ani kdovíjak úspěšný hráč pokeru. Každopádně následující kroky se mi bohatě osvědčily v mém studiu pokerové strategie a pomohly mi více do hloubky pochopit nejen hru samotnou, ale i chápání mých vlastních emocí, chování a rozhodování během hry.

Tip 1 — sledujte vlastní emoce.

Toto se podle mého extrémně vyplatí v horizontu několika let.

Během každé session mám na telefonu otevřené poznámky a pokud během hraní cítím nějakou silnou emoci, poznamenám si:
a) Kdy ji cítím — Tak zjistím, jestli hru poškozujícím emocím podléhám více, pokud jsem unavený.
b) V jakém kontextu — Co ji způsobilo? Byla to série událostí, jeden bad beat nebo naopak zázračně vyhraný all-in ?
c) Co bylo potřeba pro zvládnutí emoce udělat — občas to nebylo nic, občas člověk musí na chvilku vstát od stolu a vydýchat se. Oboje stojí za poznamenání.
d) Jak rychle pomine — velice důležitý aspekt. Přirozeně se snažíme zůstat pod jejím vlivem co nejkratší dobu.

Je zajímavé, jak se tyto aspekty mění, pokud byl den extrémně úspěšný v porovnání k sessions, které bych byl radši, aby se snad ani nestaly. Vztek, smutek, či prazvláštní pokerová beznaděj vám session mohou dozajista zruinovat. Často přehlížený druh tiltu, dávájící stopku pokerovým úspěchům, je přehnaná radost. Dvě hodiny se vše perfektně daří, vy se podvědomě cítíte, jakože je pro vás snad nemožné prohrát jediný pot a už to jede.

Ve svém zpětném pohledu na vítězné dny, jsem zjistil, že peníze vydělám pouze, pokud se mi podaří udržet emoce skvěle na uzdě a to za všech okolností. Díky výše popsanému cvičení teď už vím, že můj největší poker mindset problém je právě onen tilt vyhrávajícího gamblera, který se cítí neporazitelný. Tato chyba mne stála nemalé peníze. Proto bych podobnou rutinu doporučil všem a to nejen během jejich neúspěšných dní, ale zejména během těch, na které budou ještě dlouho rádi vzpomínat.

Tip 2 — identifikujte své nejsilnější stránky

Spousta z nás ví, kde je Achillova pata bolí. Když jsem s pokerem úplně začínal udělal jsem si téměř tří set položkový seznam toho, na čem musím pracovat. Bylo to vše od mého poker face po to zjistit, co to sakra je ta equity.

V pokeru je velice snadné se ztratit. Cítit se zavalený a přehlcený vší tou strategií, matematikou, úspěchy ostatních i vlastními zaškobrtnutími. Není pak vůbec nezvyk, že lidé začnou přehlížet své kladné stránky. Ty na kterých pilně pracovali a teď už je jen automaticky používají během toho, co se snaží dohnat resty někde jinde. Každopádně, abyste z nich mohli těžit, musíte si jich být aktivně vědomi. Používat je uvědoměle a ne pouze přejít na autopilota, když zrovna děláte něco, co vám jde.

Například já jsem, oproti mému průměrnému konkurentovi, dobrý ve hře preflop a 3-bet potech. Short-stack strategie mi taky není cizí, když dojde na micro/low-stakes poměry. Díky analýze mých úspěchů aktivně v mysli držím, že toto jsou situace, ve kterých si vedu dobře a proto se do nich snažím dostávat. Vyhledávat je. Je pro mne tak mnohem jednodušší dělat exploity během hraní nebo nabrat zpátky sebevědomí po nepodařené sérii rukou. V těchto konkrétních situacích vím, jak dobře hrát poker a podle toho se také chovám.

Když dojde na poker mimo casino tak vím, že mou silnou stránkou je snaha o hluboké pochopení hry a efektivní konzumace informací. Věnuji tedy těmto aspektům mého tréninku o něco jemnější péči, protože v nich má původ většina mé produktivity. A i když celkem pilně makám na tom, co mi nejde, vždy vím, k čemu se vrátit a v čem mám největší potenciál.

Tip 3 — pochvalte se, ale nerozmazlujte

Musím uznat, že tenhle podnadpis zní trošku připitoměle. Co se tím snažím ale říct je, že v pokeru člověk celkově zažije více neúspěchu než úspěchu. Spousty drobných chybiček, překliků, mizerného zvážení situace a tak dále. Na jednu stranu se negativitou nesmíme nechat pohltit a být vůči ní neobjektivní, ale stejně tak musíme být objektivní i k našim šťastným chvilkám.

Doporučoval bych proto chovat se vždy tak, že z úspěchu máte sice patřičnou radost, ale přesto ho považujete za cosi očekávaného. Za zasloužený výsledek vaší práce, který je opravdu na místě. 

Tvrdě jste pracovali, mnohokrát se nepovedlo a teď konečně je tu výhra. Ještě abyste se neradovali. Každopádně žádná výhra nestojí za to, aby vás vykolejila ze zajetých rutin, studia a objektivního přístupu ke hře. Nejlepší, co můžete udělat je se z výhry poučit a pak věnovat všechnu svou energii tomu, abyste ji mohli, ideálně ve větším měřítku, zopakovat. Drobná regenerační pauza je často na místě, ale hned další na seznamu by měl být návrat ke studiu, hraní a znovunalezení úcty k zákeřným a často matoucím zákoutím no limit holdem.

Závěr

Zvládání výher je, stejně jako zvládání proher, dovednost, kterou musí každý cvičit. I když prohrám se v pokeru nevyhneme, jejich celková množina je téměř nic v porovnání k upřímné radosti, adrenalinu a uspokojení, které nám může pořádná výhra přinést. Nemluvě o zasloužených penězích a samotné trofeji.

Proto bych všechny čtenáře rád vybídnul k tomu, aby studovali své výhry stejně pilně, jako studují prohry a vymysleli si vlastní přístup k analýze svých pokerových pětiminutek slávy.